Včera jsem dočetla knihu, na které se podílela moje oblíbená slovenská autorka Eva Urbaníková. Četla jsem ji tentokrát v češtině, protože jsem ji v originále nesehnala, ale když mám tu možnost, čtu slovenské knihy v originále, přijde mi to jako barbarství, překládat je do češtiny. Neříkám, že každý Čech nutně musí rozumět slovensky, ale při troše cviku se dá většina slov pochytit a v klidu i v jazyce našich sousedů něco přečíst.
A teď už ke knize:
Jedná se o příběh Denisy Ogino sepsaný na základě skutečných událostí. Kdyby to nebylo skutečné, kniha by mě asi tolik nezaujala, protože by mi spousta věcí připadala dost přitažených za vlasy. Ve chvíli, kdy člověk ví, že popsané události se doopravdy staly, dostává čtení nový rozměr a nutí vás to zamyslet se nad tím, co čtete. Autorka popisuje dost tvrdý střet s japonskou kulturou a hlavně s Japonci. Není to nic nového, ale v jejím podání se jedná o hodně podrobný popis střet dvou kultur, který mě asi nikdy neomrzí. Zase jsem se trochu víc utvrdila v názoru, že manželství s cizincem a následné žití v jeho vlasti není věc, kterou bych chtěla zažít. Můžete si říct, že mám zbytečné předsudky, ale nemyslím si, že by z toho mohlo vzejít něco dobrého.